Vyberte jazyk:

Call centrum
234 092 851
Po-Pá: 8:00 - 18:00

Článek

Tomáš Sedláček v Xantypě: Chytrý taxikář se bojí samořídících aut, ne Uberu (06.10.2017)

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

text Andreas Pieralli a MauroRuggiero, foto čtk, profimedia.cz a a. pieralli

Dnes posilují politické síly, pro které mají emoce a nemateriální hodnoty větší váhu než ekonomický narativ. Jak se podle vás tato změna odráží v ekonomice?
Už dlouho se hovoří o tom, že rozdělovat lidi podle ekonomického pravolevého spektra již nedává smysl, a dnes je dobře vidět, že volby už nejsou o daních, o důchodové reformě nebo o zdravotnictví, jako spíš o otevřenosti versus uzavřenosti. Žijeme ve světě paradoxu, kde tak pravicový byznysmen jako Donald Trump je proti globalizaci více než levicový demokrat BernieSanders. A jsme v situaci, kdy se z Číny stává největší advokát volného obchodu.

Nedávno se psalo, že Češi mají dvě třetiny produktivity práce Němců, ale vydělávají třetinu. Kde se ztrácí ten zbytek, proč zůstáváme na nižší úrovni oproti našim sousedům?
My nejsme na nižší úrovni, protože ona celá ta cenová hladina je nižší. To, že ne¬jsme tak produktivní jako Němci, nezáleží tolik na kapitálu, ale na managementu: podnik může mít stejnou kapitálovou vybavenost, stejně šikovné lidi i stejná pravidla, ale když budou lidé špatně řízeni, stát bude neefektivní a neférový, nelze se divit, že výsledek bude slabý.

Už delší dobu si český průmysl stěžuje na chybějící pracovní sílu a tlačí vládu, aby podporovala učební obory a technické vzdělávání, že prý humanitně vzdělaných je tu dost. Opravdu potřebujeme více řemeslníků?
Tak ať zvednou platy! Zisky firem jsou velice úctyhodné, a je to dobře, ale ať mi tady nebrečí, že nejsou lidi: lidi jsou, ale asi je musíte líp zaplatit, když je konkurence schopna zaplatit jim víc. Buď je tady hrozně moc nezaměstnaných, anebo nejsou lidé, nikdy se nestalo, že by tu s tím byl někdo spokojený. A ještě k tomuto tématu: viděl jste továrnu na auta v posledních pěti letech? Je tam pět lidí místo kdysi stovek. A ti nestavějí auta, ale udržují stroje. Čím vzdělanější člověk, čím širší má rozhled, tím snáze se bude začleňovat do nějakého praktického provozu budoucnosti. Na Institutu ekonomických studií Karlovy univerzity náš profesor Mejstřík vždycky říkal: „My učíme abstrakci a teorii, protože věříme, že když rozumíte abstrakci a teorii a pochopíte, jak funguje systém, pak se ten praktický kumšt naučíte rychle a snadno. Naopak to ale nejde.“ A jaký smysl má dnes učit se řídit taxík, když všichni víme, že za plus minus deset let nás nahradí samořídící auta. Spíše si myslím, že bychom se měli specializovat na design a na oblasti práce s vyšší produktivitou. Doba, kdy Česká republika byla montovnou Evropy, už končí, a je to dobře. V Dánsku jsou vysoké platy, ale zároveň je tam zájem o jejich dánskou pracovní sílu, protože je kvalifikovaná. Vždy je dobré být co možná nejvzdělanější – s titulem nebo bez.

Mám pocit, že mladí k humanitním studiím tíhnou více, protože mají pocit, že pak budou flexibilnější pro nestabilní budoucnost…
Ano, přesně tak. Dnes se vám prostě mnohdy stane, že si vysokoškolsky vzdělaný člověk otevře kavárnu nebo designový obchod. Jeden můj kamarád, který dlouho pracoval v CzechInvestu, má už pět let galerii vedle Karlova mostu a daří se mu, a přitom je to vystudovaný právník. Takže dnes hipsterská doba povoluje, nebo dokonce chce, aby měl člověk mnohem širší rozhled a nebyl jen fachiodiot. I truhlář, který dělá stůl, by měl být krea-tivní a šikovný. Potřebujete humanitně vzdělaného truhláře, téměř architekta, a určitě je to směr do budoucnosti, kdy práce bude čím dál abstraktnější, a čím na to budeme připravenější, tím lépe.

Podle PwC (PricewaterhouseCoopers je mezinárodní síť poradenských společností, která poskytuje auditorské, daňové a poradenské služby – pozn. red.) bude v Británii do patnácti let třicet procent lidí nahrazeno umělou inteligencí, v některých oblastech až padesát procent. Někdo se bojí nevídaného nárůstu nezaměstnanosti a nerovnosti, druzí poukazují na nová zaměstnání, která si dnes ani neumíme představit. Jak budoucnost vidíte vy?
To je problém, který tu opravdu máme. Mám pocit, že současná politika bojuje s digitalizací nacionalismem, to je typický Trump. V mezinárodní politice se říká, že vždycky válčíš tu minulou válku, a toto je ten případ. Máme problém s digitalizací, která může být největším požehnáním, jehož se kdy lidem dostalo. Možná to bude znamenat i konec práce, což je odvěký ekonomický sen lidí a začátek blahobytu pro všechny, anebo to může znamenat i finální zotročení člověka a jeho zničení. To jsou věci, o kterých přemýšlí ElonMusk, ¬Brian Green, Sam Harris, ale i autority jako StephenHawking nebo do jisté míry i RayKurzweil, a my nevíme, co s tím. Ani filozofové, ani futurologové, ani technologové, ani etici pořádně nevědí, jak to udělat, aby to dopadlo dobře. Chytrý taxikář v New Yorku se nebojí levné pracovní síly typu Uber, které se bojí hloupý taxikář; ten chytrý se bojí samořídících aut, protože tam je to „finito, game over“. Takže prostě musíme, a máme na to zhruba deset let, vymyslet pravidla, jak to udělat. Když někdo vezme práci stovkám milionů řidičů na celém světě, tak hrozí automatická monopolizace odvětví. V klasickém modelu se o nezaměstnané stará stát, tady podnikatel vysaje řidičství, ale o bývalých řidičích, kteří zůstanou jako „odpadek“ toho průmyslu, se musí starat stát. Ale proč by se v budoucnu o ně nemohla postarat právě ta firma, která jim práci bere, neboli proč by fiskální politika nemohla být nesena odvětvím a ne státem, který stejně už neplní svoji roli.
…………………….
Celý rozhovor si můžete přečíst v říjnové Xantypě!